Tvoření rukama

Rukama moc netvořím. Nebo si to aspoň myslím. Přitom je to blbost. Umím skvěle vařit, peču báječný zákusky (když na to mám náladu a peníze) a v zimě jsem vytvořila svoji první sněžnou sochu (asi metr dvacet - ženskou postavu). To mě hodně bavilo. Uvědomila jsem si, že přitom využívám svoji znalost stavby lidského těla, kterou si moje ruce načetly při masážích, které sice umím, ale moc nedělám. Kdo ví proč. Možná je to na mě moc blízko. A přitom je umím skvěle podle ohlasu vždy bezprostředně po masáži. A přesto lidi znovu nechodí (i když někteří dlouho vzpomínají, jak skvělý pocit si odnesli.) Někde je zakopaný pes. Možná masírovat nechci.

No a ještě mě napadá malování - nejlíp křídama a pastelama - pěkně divoce abstraktně :-)

Nějak si furt myslím, že ve tvoření rukama nejsem dost dobrá. A tak se tomu snažím pořád vyhýbat. Mám strach ze srovnávání. Tak pořád vyzdvihuji jiné aspekty vlastní tvorby a nad tou ruční prací pořád zbaběle uhybám.

A moje ruce umějí léčit - vedu jimi uzdravující energie, na které se umím napojit. Ale taky se tomu bojím říkat léčení- zase kvůli tomu srovnávání a očekávání druhých, které očekávám já. V těch posledních větách někde fňuká malá holčička.

Prostě si to komplikuju, jak můžu.

Ach jo.

Tohle je zatím smutná kapitola.

Teď si uvědomuju, že to souvisí s tím, že si myslím, že mám tvořit proto abych byla dobrá namísto toho, abych si tvoření užívala. Když se mi tohle podaří změnit, uvolním se a bude líp :-).